Homeopatie - Samuel Hahnemann

Samuel Hahnemann (1755-1843)

Lékař a chemik Samuel Christian Frederic Hahnemann se narodil ve městě Meissen v tehdejším Sasku, dnešním Německu. Už jako dítě projevoval mimořádnou inteligenci a učenlivost a měl velký talent na jazyky. Ve 12 letech například doučoval spolužáky řečtině a v dospělosti ovládal celkem devět jazyků.

Během studií medicíny mu jeho talent, inteligence a píle zajistily přízeň a uznání tehdejších lékařských autorit. Tato podpora mu přišla vhod, protože neměl peníze na studium. Hahnemann určitou dobu studoval také ve Vídni u profesora von Quarina, osobního lékaře Marie Terezie. Lékařský titul získal v roce 1779.

Při výkonu lékařské praxe byl však postupně čím dál více frustrován žalostnými výsledky tehdejší mainstreamové medicíny, jež pacientům přinášela spíše více škody než užitku. V roce 1784 nakonec lékařské praxe zcela zanechal, přestože byl svými kolegy v oboru vysoce respektován. Po nějaký čas se živil překladatelskou činností, kterou si přivydělával už dříve na studiích. Překládal především lékařskou literaturu a vydobyl si vynikající reputaci jako překladatel.

V těchto letech, možná také do jisté míry díky kontaktu s lékařskou literaturou, se mu v hlavě začal formovat odlišný pohled na nemoci a jejich léčení.

V roce 1790 překládal Materii medicu (knihu o léčivých vlastnostech léků) od Dr. Williama Cullena. Pozastavil se však nad Cullenovým vysvětlením účinků chininu při léčbě malárie. V té době již bylo dobře známo, že chinin u této nemoci působí příznivě. Dr. Cullen připisoval terapeutické vlastnosti chininu tomu, že díky své hořké a svíravé chuti povzbuzuje žaludek. Hahnemann však měl nezaujaté vědecké myšlení a ptal se, proč tedy jiné hořké a žaludek povzbuzující látky malárii neléčí. Rozhodl se, že účinky chininu vyzkouší sám na sobě.

Tento historický moment stojí za vznikem homeopatie a znamenal zásadní obrat ve vnímání mechanismu účinků léků. Experiment, jenž Hahnemann provedl, byl vlastně první zkouškou léku. Obdobným způsobem se v homeopatii provádí testování léků dodnes. Hahnemann v době experimentu samozřejmě malárií netrpěl, ale vypozoroval, že při opakovaném užívání malých dávek chininu se u něho za několik dnů začaly projevovat příznaky, které před tím neměl a které se velmi blízce podobaly příznakům malárie a intermitentní horečky. Jakmile přestal chinin užívat, příznaky se vytratily a po jeho opětovném užití se opět objevily. Na základě toho pak vyslovil předpoklad, že léčivé vlastnosti látek jsou dány právě schopností vyvolat u zdravého člověka symptomy, jež se podobají určité nemoci. Tento zákon pak aplikoval i na další léky používané v tehdejší medicíně, ale se svými kolegy pak postupně začal testovat i celou řadu dalších látek. Zkoušky se prováděly tak, že se látky podávaly zdravým jedincům ve velmi malém množství a zaznamenávaly se příznaky, které se u zkoušejících projevily.

Není přesně známo, co vnuklo Hahnemannovi myšlenku provést výše uvedený experiment, ale již Paracelsus používal u některých svých léků princip léčby „podobného podobným“. Hahnemann se jím zřejmě inspiroval, ale svou roli však muselo sehrát i štěstí. Vzhledem k tomu, že došlo u Hahnemanna k rozvoji příznaků již po několika dávkách chininu, musel být na tuto látku citlivý. U různých jedinců totiž dochází při zkouškách léků k rozvoji příznaků za různou dobu (po dostatečném počtu dávek) a u některých se by se reakce projevila například až za několik týdnů čí měsíců. Citlivost jedince na určitou látku je hlavním předpokladem a pilířem úspěšné homeopatické léčby.

Hahnemann také provedl další důležitý experiment. Uvědomoval si, že mnoho látek, které se používaly v tehdejší medicíně nebo které by mohl potenciálně použít pro výrobu homeopatických léků, bylo jedovatých a toxických. Zkusil je proto podávat v menším množství, přičemž předpokládal, že hlavní léčebný efekt spočívá v jejich podobnosti se symptomy pacienta, a nikoliv v jejich množství. Zjistil, že přestože podává čím dál menší dávky, léčebný efekt látek se nevytrácí, ale redukují se tím jejich toxické účinky (pokud je látka podána na základě zákona podobnosti). Na základě dalšího experimentování stanovil přesný postup výroby homeopatických léků, který nespočívá v pouhém ředění látek, ale roztok se po každém stupni naředění zároveň silně mechanicky protřepává. Hahnemann mimo jiné také zjistil, že některé látky, jež mají v surovém stavu na lidský organismus velmi slabý vliv, se v homeopatickém ředění ukázaly jako velmi účinné léky s výraznými vlivem na lidský organismus.

Dr. Hahnemann učinil několik dalších objevů a vyslovil několik nadčasových myšlenek. V roce 1787 například vynalezl metodu pro odhalování přítomnosti toxického octanu olovnatého ve víně, kterým se v té době víno doslazovalo.

Předpověděl také existenci mikroorganismů. V roce 1831 (tedy 30 let před Pasteurovým objevem mikroorganismů a 52 let před oficiálním objevem bakterie cholery Dr. Kochem) Hahnemann napsal: „K nejvýraznějšímu šíření epidemie cholery dochází na lodích ve stísněných prostorech plných plesnivých vlhkých výparů, kde má miasma cholery podmínky pro šíření, a kde dochází k enormnímu líhnutí těch extrémně miniaturních, neviditelných živých tvorů, tak nepřátelských vůči lidskému životu, kteří pravděpodobně tvoří nakažlivou látku cholery.“

Přispěl také ke vzniku hygienických návyků. Při epidemiích nabádal pacienty k vyvařování prádla a dodržování hygieny, aby by se minimalizovalo riziko nákazy, což nikdo z jeho kolegů nepovažoval za důležité. Také doporučoval zdravý životní styl, pobyt na čerstvém vzduchu, dostatečný odpočinek a zdravou stravu.  

Zasazoval se také o humánnější přístup k duševně nemocným pacientům.

Hahnemann a jeho kolegové homeopati měli skvělé výsledky v léčbě epidemií tyfu, cholery, spály atd. Při homeopatické léčbě umíralo výrazně méně pacientů než v péči konvenčních lékařů.

Jakmile začala homeopatie nabírat na popularitě, Hahnemann musel čelit čím dál většímu nátlaku skeptiků z řad tehdejších lékařských a politických autorit, ale i lékárníků. Na druhou stranu měl mezi vlivnými osobnostmi také několik přátel (mnohé z nich léčil), kteří mu v těžších fázích života pomohli. Nakonec se však rozhodl odejít ze svého rodného Německa do Francie, kde homeopatii velmi zpopularizoval.

Hahnemann léčil mnoho vlivných a známých osobností, mezi které patří například Johann Wolfgang Goethe, Ludwig van Beethoven, či Niccolo Paganini.

Zemřel v Paříži 2. července 1843 ve věku 88 let.